Rozhovor se Sandrou Dušánkovou, specialistkou na psí seniory
Jaký je v ČR aktuálně největší problém, co se ochrany zvířat týče?
Těch problémů je hned několik, nelze určit, který z nich je největší, ale mezi ty hlavní patří množírny, obchody s populárními plemeny, předpotopní názory, že kastrace je proti přírodě, a v neposlední řadě fakt, že lidé málo adoptují z útulků nebo záchranných organizací.
Jak byste definovala množírnu? V čem se liší od chovných stanic?
Tak rozhodně v tom, v jakých podmínkách žijí zvířata (ano, množírny neexistují jen ve spojitosti se psy). Pro mne osobně je množírna vše, kde se uchovňují zvířata za účelem vydělat. Ono totiž, když má někdo chovnou stanici, tak na štěňatech – koťatech - mláďatech vydělávat dost dobře prostě nemůže, protože jen dokumentace - tzv. "Průkazy původu" (lidově papíry) - stojí neskutečné výdaje, plus kvalitní strava, genetické testy pro rodiče, absolvování výstav, mít podklady pro chovnou stanici stojí minimálně desítky tisíc. Kdežto množírna nic z toho nepotřebuje - matky mláďat jsou po stovkách nacpány do stodol, kde žijí, rodí a chovají mladé v klecích, kotcích... Tam je třeba jen pitná voda, nějaké to jídlo. Ovšem mládě z takového prostředí nemůže být v pořádku. V nejlepším jsou jen neuroticky labilní a extrémně bázlivá, ale zdravotní problémy můžou stát více než pořízení mláděte z chovné stanice s PP.
V neposlední řadě také fakt, že samice jsou "vyrozené " a zdravotně zdevastované třeba již ve 3 letech. Nemají zuby, bortí se jim klouby, často se můžete setkat s amatérskými císařskými řezy, které jim způsobují nemalou bolest. Ani matky, otcové, natož mláďata nedostávají základní výživově hodnotnou stravu. Jedinci zachránění z těchto podmínek vypadají jako desetiletá zvířata, ačkoliv nemají za sebou ani půlku života
Je podle Vás v současné době systém nastaven správně proti množírnám? Případně co by se mělo změnit?
Podle mě je systém nastaven velmi chabě. Proti množírnám nejsou zákony, postihy jsou tak malé a zanedbatelné, množitelům nedělá problém uplatit kde koho. Změnit by se mělo jedno zásadní - lidé. Kdyby lidé, místo kupování od množitelů a překupníků, investovali do zvířat s PP a nebo zvolili tu nejsrdečněší a nejjednodušší mětodu - adoptovat z útulků. V dnešní době útulky praskají ve švech a upřímně si myslím, že během dvou nebo tří let se u nás bude muset uzákonit regulace populace toulavých zvířat. Regulace bude probíhat stejně jako v USA. Odchycenný pes smí zůstat v útulku pár dní, poté musí být z důvodu přemnožení humánně usmrcen. Kastrujte svě mazlíky, adoptujte, zachraňujte, sdílejte na sociálních sítích.
V čem spočívají výhody či nevýhody kastrace?
Nevýhody? Kastrace je definitivní sterilizací, může v pokročilém věku způsobovat v ojedinělých případech inkontinenci, ale to je asi jediné, v čem spočívá nevýhoda kastrací. Někdo tvrdí, že kastrovaní jedinci mají problémy s obezitou, ale to se dá velmi snadno upravit, a pokud je jedinec kastrován v mladém věku, pak nemá ani tendence přibírat. Ano, jedinci po kastraci trpí všeobecnou pažravostí, ale už je jen na majiteli, aby se staral o jeho stravu. Na druhou stranu výhody? Včasnou kastrací, tj. po prvním hárání, se snižuje riziko rakoviny mléčných žláz u fenek, rakoviny a problémy s prostatou u psů až o 98%, to jsou neuvěřitelná čísla, a rakoviny cecíků může mít i pes - samec. Dále tím předejdete zánětům dělohy - uzavřený zánět dělohy se nedá u feny zpozorovat, často na něj příjdete, až když fence vytéká hnis, hleny a někdy dokonce i krev z genitálií. Dále nebude vaše fenka trpět při každém hárání, nebudou za vámi neustále slídit psi, nebudete mít doma od fenky flíčky, nebudete ji muset poslouchat, jak naříká, že chce samce, ale v neposlední řadě tímto jednoduchým zákrokem, po kterém jsou vyžadovány jen 3 dny klidu a po 10ti dnech vytažení titěrných stehů, zamezíte zdlouhavým rekonvalescencím po vyndání mléčných žláz, přeléčování zánětů. Vyndání mléčných žláz se dělá na dvě etapy a pes nesmí skoro nic, nesmí se na nich lízat, nesmí chodit do schodů a dělat, co je zvyklý.
Kastrace je neuvěřitelným přínosem právě pro zdraví našich mazlíků.
V našem programu máme bod o zřízení tzv. zvířecí policie. Co si o tom myslíte? Jaké by to mělo výhody?
Bylo to bylo naprosto skvělé ve všech ohledech! Němé tváře u nás nemají skoro žádná práva a ochranu. A také by to udělalo prostor pro další pracovní místa. A lidé, kteří tomu zasvěcují život, by konečně měli práci, co je naplňuje. Následně by se mohl zřídit registr zvířat a každé zvíře, které by v něm nebylo, by bylo odebráno a po karanténní době nabídnuto k adopci. Byl by mnohem větší přehled a lidé by si více cenili svých miláčků. Což by také pomohlo s regulací zvířat na území ČR. Mohla by se množit jen zvířata s PP a uchovnění jedinci, tudíž by to znamenalo i povinnou kastraci pro neuchovněná zvířata. Spolu se zvířecí policíí by se musela zařídit i zvířecí sociálka.
Jaký máte názor na velkochovy? Jsou tam příznivé podmínky pro život zvířat?
Absolutně ne. Zvířata omezená v pohybu na několik desítek cm, zavřená v klecích, uvězněná mimo sluneční svit, pod bledou žárovkou, mláďata odtržená dřív, než se postaví na nohy, přivázaná na 20 cm řetezu, aby se nehýbala, aby jim neztvrdlo maso, dojnice na mašinách, které jim způsobují bolestivé dojení a následné záněty struků, prasnice, které desítky let svého života proleží na jednom boku, kde kojí, rodí, jsou uměle oplodňovány (chápejte tak, že se jim vstříkne sperma do dělohy špinavou pipetou bez nejmenšího umrtvení v dolní části), prakticky znásilňovány lidmi, kanci jsou pod silnýmy feromony masturbováni několikrát za sebou, aby se z nich vymáčklo všechno sperma. A matky, všechny ty matky jsou neustále ve stresu, protože své mládě, které s láskou odnosí a porodí, jim je ihned sebráno. Absolutně ne. Mrzí mne, že si neumím odříct maso, ale že nejsem vegan nebo vegetarián ze mě nedělá zastánce velkochovů.
Co by se mělo změnit v této oblasti? Je biofarma řešením?
Biofarmy nejsou řešení. Řešením jsou typické venkovské statky nebo za komunistů propagované JZD. Biofarmy, které produkují v takovém množství, že je strojově baleno a má vlastní značku, jsou úplně stejně bezcitné jako velkochovy. Velký počet zvířat na jednom místě, nemohou se hýbat, jen dostávají kvalitnější jídlo, ale i tak si stále nechávají dávat přirážku za označení BIO. Ne, ne, ne. Vajíčka, která mají na sobě čísla, jsou vajíčka z velkochovů. Nezájem, co se píše na obalu. Ale pokud mohu doporučit, kupujte vajíčka, která mají jako první číslo 1. To jsou vajíčka od slepiček z volného výběhu. U nás to není tak časté, ale v USA se tento způsob chovu velmi zpopularizoval a osvědčil. Jistě, slabší jedinci nemají oproti přesile tisíců šanci, často jsou slabší ušlapáni, ale to se děje i v přírodě. Tady je to ovšem pouze tím, jak se stádo/hejno žene na jinou část půdy.
Jak může obyčejný člověk pomoci zvířatům? Jak v útulcích, záchranných stanicích, tak třeba i těm ve velkochovech nebo množírnách?
Pro začátek bych apelovala na všechny, co chtějí psa KUPOVAT. NEKUPUJTE, ADOPTUJTE. Chápu, že každý si nevezme starého psa jako já, ale v útulcích a sdruženích je spousta mladých psů, štěňat. Je na výběr z mnoha plemen i barev. Pokud psa mít nemůžete, ale chcete něco udělat, choďte venčit do nejbližšího útulku, dobrovolničit, posílejte dary (nemusí to být peníze), deky, vystýlka, v zimě jsou žádané piliny, jděte do nejbližšího útulku a zeptejte se. Zašlete nějaké mlsky, kupte a doneste jim je. Prošlá autolékarnička také pomůže, obvazy, náplasti, dezinfekce. Pokud nic z toho, choďte venčit, v útulcích má personál spoustu práce, když vyvenčíte nějaké pejsky, hodně jim pomůžete. Je toho spoustu, jak pomoci. Velkochovy a množírny přenechejte zatím těm, kteří se těmto problémům aktivně věnují a mají zkušenosti. Neignorujte zvíře ve špatném stavu, informujte policii nebo nějaký útulek, ale zase nebuďte přehnaně aktivní. Často se stalo, že pomoc nebyla ani třeba, protože pes byl chronický útěkář a sám se vrací domů. Věnujte trochu pozornosti a nejednejte instinktivně. Pomožte, když jste si 100% jistí, nepanikařte, když to nemá smysl. Samozřejmě, když sousedův pes má měsíc co měsíc nějaké podlitiny, zlomeniny, atd., je třeba zakročit. Vždyť stačí tak málo, abyste svou troškou do mlýna pomohli.
Jste specialistkou na psí seniory, co to znamená? A jak pomáháte zvířatům Vy?
Už od dětství jsem měla zvláštní náklonnost pro psy, ale extrémní bylo, že jsem se dokázala přiblížit psům, na které nikdo nemohl ani sáhnout. Během mého života se psy jsem zjistila, že jsem nepřekonatelně atraktivní pro seniory. Stará zvířata na mně něco vidí a já, když se na ně podívám, nevidím šedivého mrzáčka, vidím přerostlé štěně, které potřebuje klid, lásku a porozumnění. Nechají se ode mě mazlit i úplně cizí psi, kteří nevidí, neslyší nebo už ani nechodí. Často se setkávám s tím, že majitelé svým stařečkům přestávají rozumět, neumí se přizpůsobit jejich stavu, netuší, že je třeba změnit jídelníček a věnovat zvýšenou pozornost jejich potřebám a uvědomit si, že pes může hůře vidět, slyšet a dokonce jim zeslábne čich vůči určitým pachům. Možná je to tím, že v kočáru mne hlídal sousedovic starý Haryk, možná jsem se taková pro seniory aktraktivní prostě narodila. Často vidím psího seniora, jeho majitel se trápí, že neví, co s ním je a já se podívám a řeknu: ,,Vidíte, bolí ho noha... " nebo: ,,Přestává vidět." Nějak to prostě vím. Mojí Puše bude letos 14 let. Nemá problémy udržet čůrání, ale pravidelně mezi půl sedmou a sedmou ráno mě budí. Ani nemusí vydat hlásku, stačí, aby došla k posteli a já už jsem vzhůru. A snažím se pravidelně navštěvovat jednoho útulkáčka. Je to také seniorek a po odkoupení bytu mám v plánu si ho vzít, bytná nám druhého psa do bytu nedovolila. S Pušou vychází perfektně. Snažím se darovat útulku, šířit osvětu ohledně množíren a kastrací. Můj manžel mne v tom podporuje, ale oba dva hodně pracujeme, takže té aktivní pomoci není tolik, kolik bych si přála "obětovat".
Chtěla byste něco dodat či vzkázat čtenářům?
Adopce je volbou srdce, nikoliv volbou stylu.
Sandra Dušánková a její fena Puša (14 let)