Rozhovor s Martinou Patrochovou, spoluzakladatelkou ČNS
Jak jste se dostala k České národní straně (ČNS), co Vás zaujalo na této straně?
Jako většina ze zakladatelů ČNS jsem se k ČNS dostala skrze JNDS. Zaujal mě program, zaujali mě lidé, kteří na projektu JNDS spolupracovali (pan Baron, pan Zahradník). Byla jsem jimi poté oslovena a přidala jsem se vlastně už ve chvíli, kdy se rodil nápad na novou stranu. Společně jsme pak upravovali program, vymýšleli nový název, logo, vlastně všechno, co se k straně v její současné podobě váže. Beru tento projekt jako své dítě.
Čemu byste se ráda věnovala v této straně, jaké oblasti?
Momentálně se věnuji členské evidenci, sháním koordinátory pro všechny kraje (popř. okresy), členské evidenci se hodlám věnovat i po registraci strany. Stejně tak webu – velice ráda píšu články a dělám s lidmi rozhovory online, práce od stolu mi vyhovuje v maximální míře. Mám rozsáhlou slovní zásobu, jsem vášnivá čtenářka a ráda bych byla i přínosná jako šéfredaktorka našeho webu. Věnuji se také komunikaci s příznivci i odpůrci, zejména na facebooku, což mě také velice baví a ráda bych se tomu věnovala dále.
Z oblastí bych se ráda věnovala zejména školství, zaměstnanosti, ochraně zvířat a přírody a také témat, která jsou politicky nekorektní či tabu – otázky menšin, problémů s menšinami a nepřizpůsobivými lidmi, otázky psychicky nemocných lidí, osvěty ohledně drog, předsudkům vůči mužům i ženám apod.
Můžete tu svojí oblast zájmu více rozvést, jak byste chtěla pomoci, jaké máte řešení?
Co se týče školství i zaměstnanosti, to je velice obsáhle popsáno v programu. Určitě pro oblast školství je zapotřebí zkvalitnit výuku a celkově pozvednout úroveň vzdělávání. Je potřeba vychovat výborné učitele, motivovat je platem, také motivovat děti k učení nestandartními metodami a zábavnou formou, učit je skutečně a především to, co k životu potřebují.
Co se týče zaměstnanosti, mým předmětem zájmu je především zkvalitnění života zaměstnanců, kteří mnohdy v zaměstnání trpí. Naším cílem je spokojený a důstojný život občanů našeho národa, v práci člověk stráví podstatnou část života, proto by ho práce minimálně neměla psychicky ničit. Ideální by bylo, kdyby každý dělal práci, která ho baví, ale bohužel nežijeme ve snovém světě. Řešením by byli minimálně „tajní“ agenti, kteří by se dostávali do firem, aby viděli, jak to v oněch firmách chodí. Kontroly a odbory nevidí do pozadí v takové míře, v jaké je to potřeba. A řešení je samozřejmě více, ale to by bylo na dlouhý sloh.
Co se týče ochrany zvířat, určitě je potřeba zpřísnit tresty jak za týrání či utýrání, tak za množírny, nepříznivé podmínky ve velkochovech, zakázat trvale neetické porážky, které jsou v rozporu s naší kulturou a cítěním, aj., co se týče přírody, je potřeba zpřísnit tresty za nelegální skládky, podporovat lásku k přírodě, třídění odpadů aj.
Co se týče otázky menšin, je potřeba jasně vymezit jejich hranice. Není možné, aby si přistěhovalec diktoval podmínky na úkor většinového českého lidu. Taktéž není možné, aby naše vláda donekonečna pomáhala a ustupovala těmto živlům. Nemůžeme se cítit utlačovaní ve vlastním státě, nemůžeme pociťovat nebezpečí a žádné zastání ve vlastním státě, s tím se prostě musí něco udělat. Situace začíná být neúnosná. S integrovanými a přizpůsobenými cizinci či příslušníky menšin nemám v nejmenším problém, naopak jsem jim vděčná, že mají úctu k našemu národu, zemi, tradicím a kultuře. Měli by být vzorem pro všechny ostatní!
Neúnosná situace se týká taktéž nepřizpůsobivých. Nezáleží mi na tom, jestli je nepřizpůsobivý člověk Cikán, Čech nebo třeba černoch, jednou se chová hůř jak zvíře, tak si nezaslouží, aby s ním bylo zacházeno s úctou, která je v dnešní době až přehnaně humanistická. Nepracuješ? Tak si nezasloužíš financovat. Děláš nepořádek? Tak si ho po sobě uklidíš. Ničíš byt? Zaplatíš a další nedostaneš. Nelze živit parazity, krysy ničící naší krásnou zemi!
Co se týče psychicky nemocných lidí, je zde velice malá osvěta ohledně těchto lidí. Psychická nemoc neznamená, že danému člověku přeskočí v hlavě, vezme zbraň a vystřílí hospodu. To dělá zanedbatelné procento psychicky nemocných lidí. Na většině lidech byste jejich trápení ani nepoznali. Jsou stejní jako vy, pouze jsou citlivější na určité situace či v určitém období. A neskutečně trpí! Máme zde toleranci k tělesně handicapovaným, tolerujeme homosexuály, trpíme nepřizpůsobivé – ale nemáme ani jedno lichotivé slovo k těmto lidem! To chci změnit. Jak? Osvětou. Chci psát články na toto téma, dělat rozhovory s těmito lidmi, třeba pro ně pořádat i nějaké akce, cokoliv, aby se cítili jako lidé, jako členové společnosti, aby se nemuseli bát vystoupit z davu a říct – jsem psychicky nemocný člověk. Není to ostuda! Obdivujeme bezruké, beznohé, ochrnuté. Proč neobdivujeme i psychicky nemocné? Ti si obdiv zaslouží. Zažívají toho mnoho a spousta z nich jsou velice inteligentní, nadaní a talentovaní lidé! Zaslouží si náš obdiv i úctu!
Co se týče drog, určitě je i zde potřeba osvěta. Spousta mladých lidí užívá marihuanu a nedochází jim, jaké následky z toho mohou mít. Je vědecky dokázáno, že marihuana může u některých jedinců spustil právě psychické onemocnění. Proto je potřeba, aby mladí lidé věděli, že kouření marihuany je sice zábavné, ale může to zapříčinit i doživotní následky. Stejně tak i drogy tvrdší.
Co se týče předsudků vůči mužům a ženám, to je také velice rozsáhlé téma, které zde nebudu rozebírat celé. Jedná se převážně o to, jak dnešní společnost chápe roli muže a jak chápe roli ženy. Jde především o to, že muži jsou stále více ženštější, zatímco ženy mužštější. Já i naše strana jsme pro tradice, proto je v našem a národním zájmu, aby se role vrátily tam, kde mají být.
Jaký je podle Vás největší problém naší země?
Lidé. Bezpochyby. Náš národ zakrňuje. Ve vládě jsou převážně lidé, kteří tam nemají co dělat, jsou morálně zkažení a myslí jen na svůj prospěch, nikoliv na prospěch národa. Naše společnost je také zkažená. Ženy odmítají mateřství jako něco odporného, upřednostňují kariéru (ne kvůli tomu, aby se děti měly dobře, ale kvůli sobeckým zájmům a děti nechtějí ani v budoucnu), muži přestávají být muži, chovají se hulvátsky, dívky se už v útlém věku snaží podobat svým hvězdám, vypadají jako prostitutky, chlapci zase vypadají jako dívky. Je to zvrácená společnost, která se blíží ke stejnému konci, který postihl dávný Řím, kde byla společnost stejně morálně zkažená. A to nechci dopustit! Lidé málou čtou, málo se vzdělávají, věří televizi a internetu, nechají si vnutit jakýkoliv názor, který říkají veřejnosprávní média, nepátrají po pravdě, nezajímá je historie, nezajímá je budoucnost. Není špatné žít tady a teď. Špatné je nemyslet na zítřek. Dnešek totiž formuje zítřek, a to si moc lidí neuvědomuje. Další problém je lidská lhostejnost. Lidé si nepomáhají, nemají k sobě důvěru. Nehledě na to, že neustále lidé nadávají na politickou situaci, chtějí změnu, ale nic pro ni neudělají. Náš národ upadá, ale z historie víme, že tomu tak bylo už mnohokrát – a vždy se národ zvedl, vždy se v národu probudil lev, vždy lidé šli za vlastními, vždy národní hrdost vzrostla – a pak bylo lépe. Sice jen na čas, ale bylo. A toho chceme docílit i my – ovšem náš cíl je dlouhodobý. Chceme blaho pro celý národ navždy!
Myslíte si, že slovo národní je pro některé zprofanované nebo tomu tak není?
Slovo národní se dá přeložit jako nacionální. A ano, toto slovo je bráno jako negativní, pomalu jako vulgarita. Já o sobě tvrdím, hrdě s hlavou vzpřímenou – jsem nacionalista! Proč je to bráno negativně? Jde hlavně o pochopení smyslu tohoto slova. Je velký rozdíl mezi nacionalistou a neonacistou – lidé ale neumí tato slova rozlišit v plném smyslu. Nacionalista miluje svůj národ nade vše. Neonacista se odvolává na nacismus, jeho hlavním slovem je „nesnášenlivost“, zatímco u nacionalisty je hlavním slovem „láska“. Proč to lidé neumí rozlišit je z toho důvodu, že spousta hloupých lidí tvrdí, že jsou nacionalisté a poté zdvihají pravici a provolávají nacistická hesla. Tito lidé nemají žádnou znalost historie a ani nemají národní (nacionální) cítění. Opovrhuji takovými lidmi. Nacionalismus není sprosté slovo, nacionalismus je v každém z nás, v někom je probuzen více, v někom méně, naším cílem je probudit ho v každém občanu do zdravé míry!
Co považujete za svůj zatím největší úspěch u ČNS a co naopak za neúspěch?
Jako největší úspěch vnímám, v jak krátké době jsme dokázali ve třech lidech založit ČNS se vším potřebným – upraveným programem, popsaným do detailů, s webem, facebookovými stránkami a všemi potřebnými dokumenty. Věnovala jsem tomu spoustu času a jsem s výsledkem velice spokojená, beru to jako úspěch strany i svůj osobní úspěch.
Jako osobní neúspěch vnímám nízkou zpětnou vazbu od lidí. Vím, že to sama neovlivním, ale osobně mě velice mrzí, že lidé nekomentují, co píšeme, nečtou, co píšeme, jsem zvyklá na komunikaci, diskuze, klidně i ostřejší výměny názorů. Momentálně jsme v takovém neutrálním čase, kdy sice přibývají likes na stránkách, kdy občas málokdo něco napíše, ale nic moc se neděje. Snažím se proto více psát na stránky i na web, od rána do večera vymýšlím témata, články, dělám rozhovory s lidmi, sháním zajímavé informace a lidi. Aktivně se straně věnuji 5 a více hodin denně, pasivně pak v myšlenkách celý den. Dělám já i ostatní členové týmu hodně a zatím necítím dostatečně ocenění (což je pro mě zpětná vazba, diskuze, komunikace s lidmi). Tak doufám, že se to brzy změní, že lidé začnou více komunikovat, více se zajímat.
Jaký je Váš vztah k národu, k České republice?
Mnoho lidí mě označilo několikrát za fanatika a extrémistu vzhledem k mé lásce k národu a vzhledem k mým názorům. Pro mě je národ všechno. Neberu ho jako vymyšlenou a neexistující entitu, vnímám ho jako svojí rodinu, jsem hrdá na to, že jsem Čech. A neměnila bych. Máme velkolepou historii, která je plná silných i slabých chvil, máme obdivuhodnou povahu – však jen vemte v potaz, kolikrát a kolik let už jsme byli podrobováni jinými národy – a pořád jsme tu, pořád jsme my, Češi, stále existujeme, existuje náš národ, náš jazyk, naše tradice a naše mentalita. Už jen kvůli tomu jsem hrdá! Lidé často říkají – na co mám být hrdý, když to tu teď vypadá tak, jak vypadá? Odpověď je jednoduchá – vzpomeňte si Národní obrozence nebo na Muže 28. V jaké oni byli době, jaké oni řešili problémy – a byli hrdí! Hrdost a láska k národu nemůže být pouze za jeho světlých chvil (např. když vyhrajeme MS v hokeji), ale musí nás provázet neustále, i ve chvílích temných (např. při okupacích). Já věřím v národ, věřím v náš lid, věřím, že v každém z nás je zrnko lásky k národu, o které musí být správně pečováno, aby mohlo vzrůst v obrovskou květinu, abychom mohli rozkvést všichni jako celek a z naší země tak vytvořit ráj na zemi! Miluji český národ, miluji českou zemi. Máme krásnou přírodu, památky, nádherný jazyk, kulturu, tradice, aj.
Co nám prozradíte o Vašem soukromí?
Co se týče mého soukromí, jsem introvertní typ člověka, velký samotář (ale jsem šťastně zadaná). Nejraději trávím čas (kromě s přítelem či rodinou) sama, se svými zvířaty (mám psa a kočku), ve svých myšlenkách, u dobrých knih (čtu převážně populárně naučné knihy z oblasti historie a psychologie), u dobrých dokumentů (historických, psychologických, kriminálních), občas s přáteli v dobré hospůdce, zajímám se o aktuální dění v ČR i v Evropě, ráda komunikuji s lidmi online, snažím se pomáhat a radit, když je to v mých možnostech, ráda diskutuji, píšu články a úvahy, zapisuji své myšlenky. Mezi mé zájmy patří psychologie, která mě fascinuje, pak historie, převážně období první poloviny 20. století.
Děkuji za rozhovor. Na závěr nechte vzkaz našim čtenářům.
Apeluji na český národ – lide, povstaň! Je potřeba změny! Nechci přihlížet úpadku naší společnosti, ale bez vás nic ani já, ani strana jako celek nezměníme. Potřebujeme vaši podporu! Podívejte se kolem sebe, vnímejte český lid, jsme jedna rodina, jsme jedné krve! Nebuďte na sebe zlí, nemračte se na sebe, nebuďte nedůvěřiví. Pomáhejte si, podporujte se! Ať změníme přítomnost pro lepší budoucnost! Pro národ!